Čína se z někdejšího odbytiště evropských automobilek proměnila v jejich nejvážnějšího konkurenta
Evropský automobilový průmysl zažívá těžké časy. Čína se během několika málo let stala největším globálním vývozcem automobilů. Ještě v roce 2021 země vyvážela méně než 1 mil. automobilů, v letošním roce je to již 8,3 mil. – tedy více než dvojnásobek oproti druhému Japonsku.
Evropský automobilový sektor přitom čelí hned dvěma čínským šokům najednou. První se odehrává na čínském trhu, který byl pro evropské automobilky dlouho klíčový z hlediska prodejů a ziskovosti. Druhý šok je pro Evropu ještě vážnější, protože čínští výrobci začínají agresivně vstupovat na evropský trh. Jen pro ilustraci: v letošním roce již čínské značky představují 10 % podíl na prodejích, v případě hybridů je to ale více než dvě pětiny – v roce 2024 to bylo méně než 3 %. Tento zjevný trend se promítá a dále se bude promítat do situace českých dodavatelů pro automotive sektor. Někteří z nich museli kvůli výkyvům poptávky a transformaci odvětví přistoupit ke krácení úvazků, přechodu na čtyřdenní pracovní týden nebo propouštění. Obecně automotive sektor není v rámci M&A považován za atraktivní akviziční obor.
A co stojí za úspěchem čínských automobilek? Vysoká konkurenceschopnost podpořená třemi faktory: 1) výrobní nadkapacitou a tvrdou domácí konkurencí, která tlačí ceny aut dolů; 2) rychlejšími inovacemi v elektromobilitě a softwaru; 3) silným bateriovým a dodavatelským ekosystémem.
To ale není vše. Čínský úspěch není pouze výsledkem vyšší efektivity nebo přirozené komparativní výhody, ale také důsledkem tvrdé průmyslové politiky a štědrých subvencí: od levnějšího kapitálu, daňových úlev přes výzkumné granty nebo veřejné zakázky.
Evropské automobilky tak nesoutěží pouze s čínskými výrobci. Nepřímo soutěží i s čínským průmyslovým modelem. A ten je založen na neo-merkantilistických politikách: Čína vehementně podporuje vlastní exporty, ale cíleně tlumí dovozy aut ze zbytku světa.
Účinná reakce na čínský tlak? Jednak chránit evropský trh před nekalou konkurencí, ale zároveň pomocí aktivní průmyslové politiky obnovit nákladovou/technologickou konkurenceschopnost. Z pohledu Evropy je nutné přitvrdit v ochraně vlastní průmyslové základny a vystupovat asertivněji vůči čínské konkurenci, která těží ze státní podpory, z rozsáhlých nadkapacit a z asymetrického přístupu na trh.
Zároveň ale nelze dlouhodobě spoléhat na to, že samotná ochrana domácího trhu nahradí konkurenceschopnost. Evropský automobilový průmysl potřebuje znovu vyrábět technologicky atraktivní, softwarově vyspělé a cenově dostupné automobily ve velkém rozsahu.
Tentokrát jde o hodně. Evropský automobilový průmysl se podílí přibližně 7 % na HDP EU a zajišťuje přibližně 13 mil. pracovních míst. Jde proto o klíčové odvětví, jehož budoucnost není jen ekonomickou otázkou, ale při riziku masivního propouštění stále více také politickou.